Články a rozhovory

JSOU PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY PŘEŽITEK MINULOSTI, NEBO JSOU PRO UČITELE DŮLEŽITÉ?

I když v současné době školy často řeší problematiku ochrany před Covidem 19, přesto je třeba se zase znovu více soustředit na kvalitu pedagogického procesu. Ne nadarmo se říká, jaký je ředitel, taková je škola. Vím, že záběr činností ředitele školy je až neuvěřitelně široký a nedá se srovnat s žádnou jinou manažerskou profesí ve firmách nebo velkých společnostech či organizacích.

Jedna věc by však pro každého ředitele měla být prioritní. Přemýšlet a realizovat svou práci tak, aby úroveň a kvalita pedagogického sboru neustále stoupala. Nelze v tomto článku zmínit všechny aspekty výše uvedené priority (personální, materiální, organizační apod.). Můj pohled se proto zaměří jen a jen na podstatné jevy související s kvalitou vyučování. Tím myslím zejména to, že učitel dokáže svým přístupem a odborností své žáky nejen zaujmout, ale občas se s nimi i zasmát, diskutovat a zároveň dosáhnout toho, že očekávané výstupy ve smyslu znalostí a kompetencí jsou na velmi dobré úrovni.

Každá škola má nastaven nějaký systém práce a jednou z povinností ředitele školy je kontrolní činnost. Je jenom na něm, jak dokáže oblast kvality vlastní výuky ovlivnit. V první řadě musí dokonale znát své pedagogy. To znamená, jaký mají vztah k žákům, jakými metodami a formami pracují, jak své žáky hodnotí. Osvícený ředitel proto pozoruje, chodí pravidelně na hospitace, zúčastňuje se s učiteli akcí třídních i školních. A na základě těchto poznatků řídí pedagogický proces. Pokud má k ruce výborného zástupce, je cílení na růst úrovně výuky ještě dokonalejší.

Jednou z diskutovaných záležitostí celého vyučovacího procesu je příprava na vyučování za strany učitele a její forma. Každý pedagog si své hodiny musí dokonale promyslet a sestavit. Méně zkušený pedagog začíná s písemnými přípravami a je veden některým ze zkušenějších kolegů nebo kolegyň.

Znám učitele, kteří krátce po zapracování tento systém opustí a spadnou do rutiny nebo využívají jednou napsané přípravy, drží se učebnic, prezentací či pracovních sešitů. Je takové vyučování pro žáky zajímavé? Jsem přesvědčen, že nikoli. A zde je právě nezastupitelná úloha ředitele školy, aby tohle věděl a směroval pedagoga ne k rutině, ale k tvůrčí výuce směřované nejen ke znalostem, ale k prožitku a kompetencím.

I zkušení učitelé po 20 letech praxe si tvoří strukturu hodiny s odkazy, materiály a poznámkami. Využívají v dnešní době internet, vida na YouTube, vlastní tvorbu žáků apod. Mají totiž svou aktuální přípravu, často ve spolupráci se samotnými žáky, kteří se ve světě informací pohybují poměrně jistě, ale potřebují vést a směrovat. Tím chci říct, že příprava učitele neztratila nic ze svého významu.

Vrátím se znovu k řediteli školy. Ano, je to on, kdo udává směr školy, určuje její strategii a vize. A je to také on, kdo ovlivňuje kvalitu výuky na celé škole. Nejen výběrem učitelů, ale i jejich vedením, vzděláváním, motivací, kontrolou jejich práce a samozřejmě i hodnocením. Hospitace ve vyučovacích hodinách a následné rozbory hodin (pohospitační rozhovory) jsou pro pedagogický proces ve škole nenahraditelné. Souběžně s tím pak i vzájemné kolegiální hospitace učitelů mezi sebou a týmové hodnocení úrovně celého pedagogického procesu ve škole.

A na těchto společných setkáních (nejen pedagogických radách) se opět může diskutovat o tom, co se osvědčilo v přípravách na hodinu, které materiály nebo odkazy žáky zaujaly, k čemu se rozvinula diskuse. Zhodnotit, co se podařilo, co by šlo příště lépe a efektivněji. A právě ředitel pak individuálně určí učitelům, u nichž jsou výsledky průběhu hodin průměrné nebo slabší, povinnost připravovat si hodiny písemně s tím, že kdykoli si může přípravu vyžádat. Ostatně, každý učitel má ve svých povinnostech se řádně na vyučování připravovat a tento čas je součástí jeho pracovní doby, která činí jako u jiných zaměstnanců 40 hodin týdně.

Celou problematiku příprav na vyučování vnímám jako automatickou povinnost pedagogického pracovníka. U začínajícího a méně zkušeného učitele má vedení školy určitě trvat na podrobném písemném zpracování. Zkušeným a zodpovědným učitelům stačí promyšlená osnova, odkazy, materiály a jejich odborná schopnost zaujmout.

A právě poslední zmiňovaná schopnost je základem úspěšného a oblíbeného učitele. Takový kantor dokáže už příchodem do třídy vzbudit zvídavost žáků a nepotřebuje, aby žáci neustále něco psali a doplňovali. Učebnice vnímá jako doplněk a podporu své výuky nebo materiál pro případnou práci žáků doma.

Přeji všem učitelům, aby se školy kvůli covidu neuzavíraly a aby se žáci i učitelé ve škole cítili radostně a chodili do ní rádi. 


Rozhovo: https://www.pedagogicke.info/2020/10/reditele-za-pandemie-rozhodovani-pod.html 


NESMYSLNÝ NÁPAD S PRODLOUŽENÍM ŠKOLNÍHO ROKU

Během letošního školního roku se vedení škol, učitelé i rodiče sžívali s distanční výukou. Někde to šlo skvěle, jinde o něco hůře. Ředitelé škol v drtivé většině zodpovědně přistoupili k nové situaci a problematický způsob výuky ve svých školách přivedli téměř k dokonalosti. Cílová páska s otevřením škol 17. 5. 20121 je před námi.

Bohužel, v médiích i ve vystoupeních některých politiků se objevil názor, že by se mohl školní rok o měsíc prodloužit. MFD a Seznam dokonce uvádějí, že má o prodloužení zájem až 1/3 rodičů. Jedná se skutečně o nesmyslný návrh a je mi líto těch, kteří jej podporují. Proč? Pokusím se shrnout názory ředitelů a pedagogů ze škol:

  • Ředitelé a učitelé jsou po téměř roční dálkové výuce psychicky vyčerpaní, potřebují odpočinek a klid. Jejich dovolená by se zkrátila o několik týdnů, byl by porušen zákoník práce a další zákony.
  • Mnoho škol organizuje dle doporučení a s podporou ministerstva školství letní kempy pro žáky, kteří to potřebují a jejichž rodiče o to stojí.
  • Samy školy organizují cíleně příměstské tábory či doučování na základě zájmu rodičů a svých prostorových a kapacitních možností.
  • Velké množství dětí odjíždí v červenci na tábory. Zrušením prázdnin by byli provozovatelé základen znovu poškozeni.
  • Část rodičů i s dětmi odjíždí na dovolené v Česku i zahraničí.
  • V mnoha školách jsou naplánovány na červenec opravy a rekonstrukce.

Argumentů proti nesmyslnosti nápadu s prodloužením školního roku bych našel mnohem více. Chci jako dlouholetý bývalý ředitel vesnické školy vyjádřit údiv nad tím, jaký chaos je schopna současná garnitura ve školách ještě způsobit. Smekám před všemi pedagogy, jak se vypořádali s touhle těžkou dobou a věřím, že rozum zvítězí nad okamžitými a nesouvislými nápady některých lidí.


Je nutné pololetní vysvědčení?

"Vysvědčení je úřední listina, potvrzující nějakou významnou skutečnost.
Jeho historie na našem území sahá do roku 1774, kdy byl zaveden Všeobecný školní řád císařovnou Marií Terezií. Kvůli povinné školní docházce bylo také potřeba zavést systém hodnocení prospěchu žáků. Vysvědčení se nevydávalo ve formě, jakou známe dnes. Udělovalo se až na konci povinné školní docházky (ve 14 letech)."
Tolik citace z cs.wikipedia.org.

Koncem 19. století žáci dostávali vysvědčení dokonce 4x ročně. Tahle praxe však neměla dlouhého trvání. V průběhu posledních dvou století vydávaly školy několik typů vysvědčení dle délky docházky (propouštěcí, na odchodnou a frekventační), dávaly se i školní zprávy (obvykle ve 2. a 4. čtvrtletí), ale pololetní vysvědčení jako průběžný doklad o vzdělávání žáků se ustálilo až po 2. světové válce. Současný pětistupňový rozsah hodnocení na vysvědčení byl zaveden v roce 1905, nicméně postupem času a zrychlováním doby tento způsob hodnocení ztrácí na svém významu.

Český stát a školy tradici vysvědčení starou téměř 250 let nechtějí příliš měnit. Mění se však doba. Současný trend moderního vzdělávání, prudký rozvoj techniky, množství informací a mnoho dalších indicií vede řadu škol a iniciativ ve vzdělávání ke zkušenostem i přesvědčení, že je nutné zastaralý systém "klasifikace" změnit. Zejména současná doba v souvislosti s distanční formou vzdělávání ukazuje nutnost rychlé změny ve způsobu hodnocení.

Nelze měnit vše najednou. Skvělé zkušenosti mnohých škol - zejména základních - ukazují kvalitativní posun učitelů, kteří ve stále větší míře využívají formativní hodnocení. To ukazuje žákům i jejich rodičům kvalitativní posun žáka ve vzdělávání, pokroky i nedostatky, které dítě v učivu má. Posiluje vnitřní motivaci a vede k vnitřnímu přesvědčení "chci se něco naučit". Formativní hodnocení není bičem, stává se moderním způsobem hodnocení žáka v současné škole.

Proto je třeba někde začít. Dnes se nabízí výborná příležitost a možnost. Zrušit tištěné pololetní vysvědčení a zachovat pouze hodnocení pokroku žáka s vytčením dalších cílů vedoucích k opravě některých jeho nedostatků.

Ve školském zákoně i prováděcích předpisech je zakotveno vydávání vysvědčení (výpisu) za 1. pololetí školního roku. V souvislosti se změnami, které nastaly v loňském i letošním školním roce, by žákům, rodičům i učitelům prospělo systémové zrušení tiskové verze vysvědčení za 1. pololetí školního roku v budoucích letech. Hodnocení žáků by nadále zůstalo, nicméně by se realizovalo formou, kterou nastavuje i letošní "Doporučení pro školy k hodnocení za 1. pololetí" z pera MŠMT:

"Škola však vždy sdělí 28. ledna 2021 obsah vysvědčení nebo výpisu z vysvědčení žákovi a zákonným zástupcům (například formou zpřístupnění ve školním informačním systému, nebo prostým sdělením výsledků vzdělávání v jednotlivých předmětech."

Takové "hodnocení by mělo vycházet jednak ze zjištěné míry dosažení školních výstupů, ale mělo by být přihlíženo i k dalším skutečnostem ovlivňujícím výsledky vzdělávání, kterých žák v hodnoceném období dosáhl. Takovými skutečnostmi jsou např.:

• účast na distanční výuce;
• aktivita při distanční výuce (aktivní zapojení se do učení v synchronní i asynchronní
distanční výuce);
• osvojení si nové dovednosti komunikovat v prostředí platforem s učiteli i spolužáky;
• řešení problémů spojených s distanční výukou, tvořivost, adaptabilita apod.;
• schopnost organizovat si čas a učení v podmínkách, v nichž žák výrazně přebírá
odpovědnost za svou práci;
• to, jak si žák vytvořil prostředí pro učení doma;
• to, jak si v digitálním zařízení vytvořil osobní učební prostředí;
• to, jak si osvojil nové digitální kompetence související s distanční výukou
synchronní i asynchronní formou;
• to, jak při distančním vzdělávání podporuje spolužáky
• to, jak plnil zadané úkoly (včasnost, kvalita, ale i tvořivost apod.);
• to, zda a jak plnil další doplňkové úkoly;
• to, zda si žák pamatuje znalosti nabyté při prezenční výuce a dříve osvojené
znalosti a dovednosti dokáže při dalším procesu učení používat;
• osobní portfolio žáka (v listinné či digitální podobě)."

Znamenalo by to, samozřejmě, určitý zásah do zákonů - zejména zák. 561/2004 Sb (školský zákon) a prováděcích vyhlášek:
Např.: školský zákon v § 41, odst. 5, 6; § 49, odst. 4; § 51, odst. 1 nebo vyhláška 48/2005 Sb. v § 16.Pro potřeby přijímacího řízení by zůstalo zachováno pololetní vysvědčení pouze pro žáky odcházející na víceletá gymnázia a žáky 9. ročníků.

Jaké výhody by toto řešení přineslo? Výhod je určitě mnoho, napadají mne čtyři základní:
1. odbourání zbytečné administrativy (dnes již většinou s výpisem vysvědčení),
2. šetření papíru,
3. důraz na formativní hodnocení žáků,
4. zlepšení klimatu ve školách.

Změna by přinesla, samozřejmě, i odpor zastánců tradice, a to zejména v myšlení části učitelů i ředitelů škol, kteří trvají na staletých schématech. A část rodičů, pro něž je číselná známka signálem o znalostech jejich potomka. Známka, která neříká, co žák ovládá, co ho baví, v čem by se rád rozvíjel. Pro některé tak postupné rušení známkování bude znamenat horší orientaci v úrovni výsledků vzdělávání dítěte.

Závěrem chci napsat své pocity z jarní doby 2020, kdy byly školy poprvé dlouhodobě uzavřeny, i z doby současné, kdy byl čas se již lépe připravit. Mnoho ředitelů vlastně mělo dlouhodobě nastartován moderní způsob vzdělávání i prostřednictvím digitálních technologií, aniž tušili, co přijde. Tyhle školy a jejich učitelé jsou mistry a dokáží i přes velké množství nepředvídaných situací dostát svému poslání. Na druhé straně jsou, bohužel, i školy, v nichž to "nějak" dělají a je jim jedno, že vlastně rodiče musejí za ně suplovat a řeší se tak pouze množství úkolů zasílaných nejčastěji prostřednictvím e-mailů (někdy i hromadných).

Jsem hluboce přesvědčen, že změna v hodnocení žáků a zrušení alespoň pololetního vysvědčení by pozitivnímu posunu v myšlení škol i rodin hodně pomohly.

Doba není jednoduchá. Víra v lepší zítřek je i vírou v návrat prezenčního vzdělávání ve školách. Věřím, že nás těžké chvíle přivedly k poznání, zkušenostem, vlastnímu rozvoji, spolupráci s žáky i rodiči. Tam, kde to fungovalo. A věřím, že to bylo a je na většině škol.


Rozhodování pod tlakem i obavy, zda ředitelé za pandemie dokáží zajistit chod školy

https://www.eduin.cz/tiskove-zpravy/tiskova-zprava-reditele-za-pandemie-rozhodovani-pod-tlakem-i-obavy-zda-dokazou-zajistit-chod-skoly/


Už nebudu učit, protože tu nejsem rád   

https://www.ceskaskola.cz/2016/12/reditel-zakladni-skoly-frantisek-halada.html 


Co je Katedra na internetu?

https://www.ceskaskola.cz/2005/11/frantisek-halada-co-jeto-katedra-na.html


Většina škol je na novou ochranu dat dobře připravena

https://www.skolaprofi.cz/33/lektor-vetsina-skol-je-na-novou-ochranu-dat-dobre-pripravena-uniqueidgOkE4NvrWuPcrNPYrV2y-f53Vf9FWYYO9mbKTrAPMMA/?ns=1594699879


iŽurnál o webech a počítačích

https://radiozurnal.rozhlas.cz/izurnal-o-webech-o-pocitacich-6294036


Má ze základní školy zmizet propadání?

https://ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=7048


Na co naráží vzdělávání a distanční výuka žáků v jejich domácím prostředí?

Přestože se ředitelé škol brání uzavírání škol, situace se zvýšeným počtem pozitivně testovaných lidí vede k dalším omezením ze strany vlády, a to znamená zásah do provozu všech škol.

Na jaře jsme se všichni velmi rychle naučili metody a formy dálkové výuky, většina škol během letních prázdnin upravila své vzdělávací programy, rozšířila SW i HW vybavení a nastavila jasná pravidla pro učitele i žáky pro případ, že se situace bude opakovat.

Maximální nasazení pedagogů škol však není úplně v souladu s nasazením a zájmem o vzdělávání ze strany žáků v domácím prostředí. Školský zákon nově distanční výuku zahrnul do povinností žáků v případě uzavření škol, nicméně po zkušenostech z jara letošního roku panují obavy, že část dětí
se do distanční výuky buď vůbec, nebo téměř vůbec nezapojí.

Příklad ZŠ Chotěšov v okrese Plzeň-jih i dalších škol (informace od kolegů): 90 % žáků pracovalo distančně na různé úrovni (30 % velmi pravidelně, 30 % průměrně, 30 % podprůměrně) a zbytek nepracoval vůbec, přestože řada škol těmto dětem rozvezla počítače, posílala materiály a úkoly poštou... Zkušenost s žáky, kteří z rodiny nemají nastavena téměř žádná pravidla, je taková, že ve třídě jsou v podstatě nuceni alespoň trochu pracovat, ale v momentě ztráty kontinuity se třídou a školou nemají o jakékoli vzdělávání žádný zájem. A bohužel, ani jejich rodiče. Tím se opět ještě zvyšují sociokulturní rozdíly mezi dětmi.

Začátek letošního školního roku potvrdil nízkou efektivitu distanční výuky právě proto, že velká většina žáků neakceptovala nebo nerespektovala snahy škol o maximální podporu a zapojení do vzdělávání.

Řešení? Pro ředitele školy asi žádné optimální neexistuje. Kontaktování rodičů, výmluvy, sliby. Nadále žák nepracuje. Ano, povinnost distanční výuky v zákoně již je. Ale jak ji vymoci? Vedení škol a učitelé přemýšlejí, jak tento problém řešit.

Problém leží, dle mého názoru, daleko hlouběji. Dnes se totiž střetává důraz na povinnost školní docházky z dob Marie Terezie s potřebou vysoké úrovně vzdělání. Školský zákon v § 2 odstavci 2 pod písmenem a) a b) uvádí, že cílem vzdělávání je "rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života a získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání".

Ale vysoká úroveň vzdělání musí být založena na zájmu o vzdělání, společenské potřebě produkování vysoce kvalifikovaných lidí a podpoře státu.

Povinná školní docházka bazíruje ve své podstatě pouze na "chození do školy" a až druhotným se jeví vlastní kvalita vzdělávání žáků. Zájem o kvalitu ze strany školy však naráží na mnoho bariér. První z nich je snižování nároků na vzdělanost žáků (postup do vyššího ročníku s nedostatečnými znalostmi 2x za školní docházku, nízké pravomoci učitelů vůči neplnění požadavků žáků v oblasti učení i chování, nezájem žáků o vzdělávací proces a často i nízká podpora ze strany rodičů). Dalšími bariérami pak je příliš liberální rodinná výchova, neustálý (a zákonem povinně daný) dohled nad žáky ve škole (takže absence dohledu pak často způsobuje agresi a nedostatečné ovládání chování) a v neposlední řadě fakticky nízké společenské uznání práce učitele.

Často si bereme vzory ze školství severských zemí, ale málokdo zmíní například zodpovědnost žáků a rodičů za zdraví žáka ve škole. Způsobí žák úraz sobě nebo jinému žákovi? Není zde v žádném případě vina škola, neřeší to inspekce (ta byla dokonce ve Finsku zrušena). Vinen je zde žák a rodiče. Dopad takové výchovy na dítě je jednoznačný. Zodpovídá samo za sebe a své chování. A to nejen ve škole, ale i mimo ni a v pozdějším životě. Finské školství je založeno na vzájemné důvěře mezi učiteli, rodiči i samotného státu.

Trochu odbočím. Podívejme se například, jak se u nás chová velká část mladých lidí, kteří získají řidičský průkaz. Najednou je nikdo nehlídá, nestojí jim za zády, nedává neustále pokyny. Cítí se najednou svobodní, nerespektují pak silniční pravidla a způsobují poměrně velké procento dopravních nehod.

Tohle všechno v důsledku souvisí i s efektivitou distanční výuky v českých školách. Pokud samotní rodiče nedají důraz na vysokou úroveň vzdělání svých dětí, pokud razantně nevzroste zájem o učitelské povolání (nejen díky platům ve školství, ale i společenské prestiži a autoritě učitelské práce a důvěře ve vzdělanost českého národa), školy samotné vysoké výsledky v celkové vzdělanosti dosáhnout nemohou.

Bohužel, na tuto situaci doplácejí nejvíce děti. Rozdíly v jejich výchově a nastavených pravidlech v rodině se začínají projevovat již brzy po vstupu do školy. Rodiče, kteří například sami nemají žádné nebo téměř žádné vzdělání, jsou často nezaměstnaní nebo jsou se svou prací nespokojeni, neuznávají, že v dnešní době je vzdělanost člověka důležitým předpokladem jeho úspěchu v životě a že je pro to třeba něco udělat, překonat překážky a dítě motivovat.

Řešení není vůbec jednoduché, protože stále mluvíme o krocích v zájmu dítěte. Jenže ty se mnohdy obrací proti cíli vzdělávání žáka pod nejrůznějšími záminkami. Současná legislativa dává vedení škol jistou možnost, jak takové rodiče a jejich děti při distanční formě výuky udržet alespoň nějakým způsobem ve vzdělávacím procesu.

"Není úlohou rodičů přebírat povinnosti školy a vzdělávat své dítě v domácích podmínkách, rolí rodičů je především podporovat své dítě, aby dostálo své povinnosti vzdělávat se, posilovat jeho vnitřní motivaci k učení a ochotu převzít odpovědnost za své vzdělávání." (Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem, MŠMT, 23. 9. 2020).

Zájmem školy je, aby žáci při dálkové výuce ve vyhrazený čas s učiteli spolupracovali. Drtivá většina škol nastavila velmi rozumná pravidla včetně formativního hodnocení žáků a snaží se udržet alespoň základní standardy ve výuce. Zájmem školy i státu je, aby všichni žáci v době uzavření škol pracovali.

V případě, kdy opakovaně selže snaha učitele kontaktovat žáka a rodiče za účelem plnění školních povinností v oblasti vzdělávání, vyzve ředitel školy písemně zákonné zástupce podle školského zákona (561/2004), § 22, odst. 3, písmeno b) k návštěvě školy. Zde na základě upozornění pro rodiče je proveden zápis s opatřeními pro vzdělávání žáka. Ve výzvě k návštěvě školy, kromě uvedeného zákona, by mělo být i upozornění na porušení zákonů v případě ignorace ze strany zákonných zástupců včetně možnosti trestního stíhání.
Jedná se zde, bohužel, již o restrikci, ale v zájmu vzdělávání žáka a zachování jeho integrity se školou nemá ředitel příliš na výběr. Osobně jsem tuto cestu využil za svou praxi asi 3x. Ve dvou případech žák ve škole pak celkem fungoval, v jednom případě jsme věc dále řešili prostřednictvím OSPO a Policie ČR.

Další možností (kterou školský zákon i metodika umožňují) je určit absentujícím žákům povinnost 2x až 3x týdně docházet na konzultace do školy a udržet tak alespoň základy jejich vzdělávání a nezvětšování rozdílů s ostatními žáky.

Tato řešení se zdají být jednoduchá a poměrně rychlá, nicméně neřeší jádro problému. Tím by mohla být analýza stávajícího stavu a diskuse nad změnou filozofie vzdělávání v ČR, která by mohla být zakotvena v budoucí legislativě:

  • Namísto povinné docházky zavést povinné vzdělávání. Tím by se vyřešilo velké množství problémů, které musejí školy řešit s absencí žáků. Navíc by se učitelé daleko více soustředili na kvalitu vzdělávání včetně toho, že v případě distančního vzdělávání by nikoho nemuseli nutit, nýbrž by vycházeli z dosažené úrovně vzdělání u jednotlivých žáků moderními způsoby hodnocení (například formativním).
  • Školský zákon, rodinné právo v občanském zákoníku a trestní právo postavit na zodpovědnosti každého člověka. Není přece možné, aby škola a stát řešily za každého jednotlivce jeho problémy a nedostatky bez jeho vlastního přičinění.

Změna povinné školní docházky za povinné vzdělávání by byla velkým zásahem do systému školství v ČR. Jsem však přesvědčen, že za několik let by přinesla své pozitivní výsledky pro všechny zúčastněné strany.

 Kdo je odborník na školství?

V posledních několika letech se nejrůznější prováděné změny ve školství, které většinou nemají podporu u pedagogické veřejnosti, zaštiťují často v médiích skloňovaným vyjádřením..."a k tématu se vyjádřil odborník na školství pan XY."

Termínem odborník se označuje osoba, která má velké teoretické i praktické znalosti v nějakém konkrétním oboru. Fakt, že někdo má v daném oboru určitou míru kvalifikace, ještě nemusí znamenat, že je odborníkem. Ani titul nemusí znamenat vysokou odbornost (viz. rozhovor O. Šteffla na radiu Impuls, kde zaznělo, že množství titulů v podstatě vede k degradaci kvality vzdělání).

Do školství a častých nekvalifikovaných změn, které se za posledních 30 let ve vzdělávání udály, skutečně mluví kdekdo.

Mluvčí společnosti EDUin Bohumil Kartous uvádí, že společnost prochází velkými změnami a vzdělávací systém za nimi zaostává. Školství bylo vždy poněkud konzervativní, ale tvrzení, že "konzervuje podobu vzdělávání z konce minulého století" je příliš silné slovo. Je pravdou velká rozdílnost mezi školami v technickém vybavení, přístupu učitelů k výuce i celkovém směřování školy. Skutečně - menšina škol se nedokáže vyrovnat s požadavky na vzdělání ve třetím tisíciletí. Většina však všemi možnými prostředky udržuje krok s dobou a jejich úroveň je velmi dobrá a často i obdivuhodná.

B. Kartous své myšlenky uzavírá: "Společnost svůj veřejný vzdělávací systém nepochybně potřebuje, je to dnes už v podstatě jediná instituce, jejímž prostřednictvím je možné dalším generacím předávat společné hodnoty, kulturu, pocit vzájemnosti (zdroj: https://www.denik.cz/z_domova).

Na druhé straně existuje řada lidí (odborníků na vzdělávání), kteří vyjadřují naprosto odlišné názory a stanoviska. Například podle britského odborníka na vzdělávání a zástupce rektora Buckinghamské univerzity nahradí prý učitele ve školách do deseti let roboti. Mimo jiné tato hypotéza tvrdí, že každý žák se bude rozvíjet pomocí svého vlastního učebního plánu přizpůsobeného vlastním schopnostem.
Přitom naopak některé zahraniční výzkumy ukazují pravý opak: učitelská profese se řadí mezi ty, které jsou nejméně ohroženy digitalizací a nástupem umělé inteligence (zdroj https://www.e15.cz/magazin/ucitele-nahradi-umela-inteligence-deti-budou-ve-skole-travit-vyrazne-mene-casu-rika-britsky-odbornik-1337525 ).

Uvedené příklady jen naznačují množství názorů, teorií, návodů. Doba se zrychluje a české ministerstvo školství už dlouho hledá recept na to, jak dostat státní školství na lepší úroveň.

Bohužel, dost často se jedná o pokus a omyl. Příčinou je i množství ministrů školství, nízká politická vůle skutečně povýšit vzdělávání na prioritu číslo jedna a zvýšit procento HDP na úroveň vyspělých evropských zemí, nízká důvěra v lidi dlouhodobě pracující v první linii systému vzdělávání, množství neziskových organizací, které neodborně zasahují a lobbují v oblasti školství, často zastaralý systém přípravy nových učitelů, obrovská míra byrokracie při řízení škol a mnoho dalších aspektů.

Ano, snahy o posun a zlepšení tady jsou. Znovu se tak dostávám k tomu, kdo by měl do změn systému vzdělávání mluvit a kdo by měl o změnách rozhodovat. Měli by to být skuteční odborníci: lidé, kteří mají velké teoretické i praktické znalosti ze vzdělávání a řízení vzdělávacího procesu, kteří jsou s procesem neustále v úzkém kontaktu a znají do detailu problematiku terénu. Abych byl konkrétní, mohu jmenovat několik osobností, které uvedené parametry naplňují. Kromě výše uvedených jsou to např. Mgr. Miroslav Hřebecký, PhDr. Václav Trojan, Mgr. Pavel Zeman, Mgr. Jaroslav Jirásko, představitelé ČŠI Mgr. Tomáš Zatloukal a PhDr. Ondřej Andrys, PaedDr. Tomáš Bouda, PhDr. Jan Svoboda, Mgr. Jiří Halda, všichni prezidenti a předsedové asociací ve školství, lektoři přednášející problematiku školství pro ředitele škol, ...... Těch lidí, kteří vědí, o co jde, a rozumějí problémům, je skutečně mnoho. Bohužel, tam, kde se rozhoduje o směřování našeho školství, zodpovědní často nenaslouchají.

Odborníkem na vzdělávání nemůže být člověk, který velmi krátce učil nebo neúspěšně vedl nějaké školské zařízení. Nemůže to být pouhý teoretik (třeba i s několika tituly), kterému se líbí prvky zahraničního školství a rozhodne se je prosadit a aplikovat u nás. Bez ověření, bez dodržení zásad teorie změny, bez dostatečných finančních prostředků a bez většinové podpory těch v první linii.

Typickým příkladem takové odbornice je paní Klára Šimáčková - Laurenčíková, která ovlivnila prostřednictvím České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) školství tak, že dopady tohoto nepřipraveného zásahu s sebou poneseme ještě mnoho let. Domnívám se, že mnoho lidí z terénu od škol až po pedagogicko-psychologické poradny a SPC neví, v čem je ČOSIV odborná a jaké má kompetence, aby takovou měrou negativně zasahovala do českého speciálního školství.

Podívejme se ale např. na tvrzení paní Laurenčíkové: "Každé dítě má právo zažít úspěch, nemůžeme je někde zmrazit a čekat na učitele, kteří budou všechno umět, děti jsou na školách teď." V jejím výroku zveřejněném na stránkách ČOSIV je pravdivá pouze první věta souvětí. Ano, každé dítě má právo zažít úspěch. Co znamená pro dítě ve škole úspěch? Umět číst, psát, být účastníkem zajímavé výuky, hrát si, být s kamarády, smát se a být celkově šťastné.

A jak vypadá po několika letech dítě s LMP v základní škole? Učí se s asistentem pedagoga v běžné třídě podle tzv. minimálních výstupů. Žák je například ve 4. třídě, ale učí se de facto učivo 2. třídy, téměř nečte, se spolužáky se nekamarádí, protože oni i přes snahu třídní učitelky mají jiné zájmy a diametrálně jinou zábavu, do společných her dětí se nezapojuje, protože jim nerozumí. O přestávkách buď sedí v lavici, nebo stojí na chodbě. Neumí se svými vrstevníky komunikovat, i když spolužáky do vzájemné interakce učitelka spolužáky motivuje. Asistentka se s žákem učí úplně něco jiného, než ostatní žáci ve třídě. Dítě se trochu zapojí při výtvarné a hudební výchově. Jinak ne. Je toto dítě šťastné a zažívá úspěch? Odpovězme si každý sám.

Postižné dítě - a to zejména s LMP - potřebuje odbornou péči. Tu mu dříve - před raketově vlivným vstupem paní Laurenčíkové do oblasti vzdělávání - zajišťovali speciální pedagogové ve speciálních školách. Dnes tomu tak není. Odbornou péči těmto žákům zajišťují na základních školách asistenti pedagoga se 120 hodinovým kurzem. Když se zeptáte na pedagogických fakultách, kde že jsou speciální pedagogové pro práci s těmito dětmi? Prostě nejsou. A často obory se speciální pedagogikou ani nejsou otevřené (např. PF Plzeň). Kde je tedy ona proklamovaná odbornost?

Dalšími členkami ČOSIV jePhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D. - speciální pedagog - teoretik a vysokoškolský pedagog, který se bez dlouhodobých zkušeností v první linii zasazuje o razantní změny speciálního školství, Mgr. Lucie Macků, která pracovala i v Agentuře pro sociální začleňování na pozici expertky pro vzdělávání a absolvovala mnoho stáží v zahraničí.

A mohl bych pokračovat. Tito lidé a další dokázali ovlivnit zejména bývalou ministryni školství Kateřinu Valachovou k nepřipravené bleskové změně českého školství s nedozírnými dopady a následky.

Zdůrazňuji, že nejsem proti inkluzi. Jsem proti nepřipravené, neověřené změně, která poškodila naše školství do té míry, že způsobuje i nižší zájem o práci učitele a dokonce odchody řady vynikajících učitelů a specialistů - skutečných odborníků, kterým ti výše uvedení odmítli naslouchat (viz můj článek v předloňském čísle UN).

  • legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a fungující postupně zrušit,
  • zrušit přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro lehké mentální postižení.

Právem každého člověka v demokratické společnosti je právo volby. Například rodiče si mohou zvolit, do které školy umístí své dítě. Zásluhou inkluze však toto právo volby je upřeno těm, kteří mají dítě s LMP a chtěli by své dítě umístit do speciální školy, protože vědí a cítí, kde bude jejich dítě šťastnější a úspěšnější. Bohužel, dnes je mnoho speciálních škol zrušeno nebo těsně před zánikem, takže nezbývá nic jiného, než umístit je do běžné školy s asistentem pedagoga (který je bez speciálního vzdělání) nebo denně své dítě vozit desítky kilometrů do zatím přeživších speciálních škol.

Dalším příkladem systémové neodbornosti je novela zákona o pedagogických pracovnících, kde se ministerstvo rozhodlo vyřešit nedostatek učitelů tím, že sníží nároky na jejich přípravu, aby mohli učit i "odborníci z praxe". Ten kdo učit chtěl, už dávno učí a nutné pedagogické minimum si dostudoval. Zmíněným návrhem vyřešit nedostatek kantorů se situace jenom zhorší.

Jestliže si ministerští úředníci a "odborníci na vzdělávání" nenechali před lety poradit od asociací ve školství, skutečných kapacit a praktiků ohledně kvality školství, řešíme dnes obrovský problém při vzdělávání učitelů a těch, kteří skutečně jdou do škol, problém práv učitelů a jejich ochrany před ataky nejrůznějších jednotlivců i skupin při jejich práci, problém zveličování a mediální masáž o zvyšování platů učitelů, problém nedůvěry všech možných nadřízených složek k práci učitelů a ředitelů škol, problém s technickým zázemím a technickým personálem škol.

Ano, líbí se nám severské školství, jsou kladné příklady v Německu, Švýcarsku, Francii, USA,.... Jsme svébytný národ s bohatou kulturní historií. Musíme čerpat zkušenosti jednak z naší historie a kladných prvků vzdělávání, jednak z pozitivních výsledků vzdělávacích systémů v zahraničí. Musí to ale být systém. Nelze lepit nesourodé materiály a výsledky k sobě, nelze naslouchat výkřikům a momentálním líbivým nápadům.

Mohli bychom pokračovat problematikou RVP a školních vzdělávacích programů, problematikou zřizovatelů škol atd. To vše v tomto omezeném prostoru nelze.
Můžeme však učinit obecné závěry a stanovit jakási pravidla nebo podmínky, za nichž by opravdoví odborníci zastoupení rovnoměrně praxí a teorií mohli vytvořit základ systému, z něhož by vycházelo postupné řešení jednotlivých stěžejních problémů.

Je nutné pracovat dlouhodobě a koncepčně. Je nutné konečně vytvořit Národní program vzdělávání (zákon 561/2004 Sb., § 3, odst. 1):

"Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") zpracovává Národní program vzdělávání, projednává jej s vybranými odborníky z vědy a praxe, s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji a předkládá jej vládě k projednání. Vláda předkládá Národní program vzdělávání Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu ke schválení. Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů. Národní program vzdělávání ministerstvo zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup."

Většina ředitelů škol, které v posledních desetiletích bolí neuvážené změny a kteří věří v kladné hodnoty a důležitost vzdělávání, se chce pozitivně podílet na růstu českého školství. Sami však musejí cítit důvěru Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, důvěru poslanců Parlamentu ČR a svých zřizovatelů. Je nutné vytvořit předpoklady k tomu, aby se ti nejlepší ředitelé škol a skuteční odborníci stali součástí týmů koncepčních a dlouhodobých strategií a aby každý další ministr tyto nastavené priority a přijatou legislativu neměnil.

Odborníkem zvládajícím několik rolí a člověkem, který přesně ví, co je potřeba ve vzdělávacím procesu konat, je ředitel školy. On zodpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání. Staňme se proto jako ředitelé škol skutečně rovnocennými partnery všem, kteří mají právo rozhodovat a kterým na tom záleží. A náš hlas musí mít takovou váhu a důležitost, aby v budoucnu zamezil neodborným pokusům, chaosu a vlivu samozvaných lobbistických spolků.

Zárukou pozitivního vlivu na dění ve školství jsou skuteční praktici a odborníci sdružení v profesních asociacích (podle typů škol), které zaštiťuje Unie školských asociací ČR - CZESHA. A zde je záruka i odborné spolupráce s lidmi, kteří znají, umějí, dlouhodobě a úspěšně konali v první linii a mají jasné a správné představy o prosperujícím vzdělávacím systému.


STARŠÍ ČLÁNKY A VYSTOUPENÍ

https://ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=7048 
https://ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=6061 
https://www.ceskaskola.cz/2016/12/reditel-zakladni-skoly-frantisek-halada.html 

Vystoupení na konferencích a seminářích:

  • Veletrh Schola Nova- doprovodný program
    "Rozhodujete se ve škole o změně svého informačního systému aneb
    podrobně o výhodách Školy Online"
  • Microsoft a partneři pro školství - odborné semináře pro základní a střední školy  
Mgr. František Halada, MBA
fhaladahal@gmail.com
+420 603 527 838 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!