Články a rozhovory

UN únor 2022

BÍLÁ KNIHA A STRATEGIE 2030+

Změna je zákonitostí vývoje, a tak i české školství prochází od roku 1990 mnoha významnými změnami. V současné době, kdy se dlouhodobě připravují a diskutují velké revize RVP, je namístě se zamyslet nad dokumentem, který se snažil již před lety přinést do našeho vzdělávacího systému potřebný pozitivní směr.

Národní program rozvoje vzdělávání České republiky aneb Bílá kniha byl schválen vládou v únoru 2001. Je to tedy již 21 let a je dobré si připomenout, jakou sehrála Bílá kniha v českém vzdělávacím systému roli.

V hlavní roli Bílá kniha

Je třeba zdůraznit, že přes řadu nedostatků, jež dnes vnímáme, byl dokument významným a důležitým prvkem pozitivního vývoje v českém školství.

Na druhou stranu vidíme, že politické podmínky v tehdejší době nebyly pro implementaci myšlenek Bílé knihy úplně příznivé. Ve funkci ministra školství se vystřídalo velké množství lidí, nepodařilo se zvýšit procento HDP výdajů na školství (zůstávala stále cca 4 %, cíl byl 6 %). Samotný dokument pak postrádal konkretizaci cílů, chyběly indikátory a časová posloupnost navržených myšlenek. Realizace v průběhu času postrádala systém, chybělo téměř úplně jakékoli strategické řízení plánované změny včetně hodnocení spravedlivosti systému vzdělávání. V neposlední řadě se jednalo o nepřipravenost klíčových osob, tj. ředitelů škol a samotných učitelů na změnu (tzv. nové pojetí profese pedagoga: změna postoje k sobě samým, k žákům, k učivu i ke způsobům práce). Jednalo se o potřebu získání kvalitních uchazečů učitelského povolání, aby v novém pojetí profese obstáli. Podobně i ředitele škol se nepodařilo dlouhodobě předem a systematicky připravovat na stále náročnější roli manažera ve školství.


"V zásadě můžeme říct, že těžiště profesionálních kompetencí učitele se přesouvá, od CO učit ke KOHO učit a JAK učit, tedy od kompetencí oborově předmětových ke kompetencím pedagogickým a psychodidaktickým." (
V. Spilková; Profesní standard a klíčové kompetence učitele primární školy)Abychom si udělali představu, které myšlenky se v Bílé knize objevovaly, uvádím zde několik citací:
"Čím složitější je život společnosti, tím větší objem znalostí a dovedností si musí každý jednotlivý člověk osvojit, aby se v ní dokázal uplatnit. Čím větší je míra individuální svobody, tím víc záleží na osobní zralosti, odpovědnosti a tvořivosti každého občana. Čím více možností se člověku nabízí, tím víc záleží na jeho vlastních mravních a lidských kvalitách, aby si z nich dokázal dobře vybrat".

Nové pojetí kurikula nebylo založeno pouze na osvojování co největšího objemu faktů, ale "úlohou školy bude poskytnout systematickou a vyváženou strukturu základních pojmů a vztahů, které umožní zařazovat tyto informace do smysluplného kontextu vědění i životní praxe. Půjde o vyváženost poznatkového základu kurikula, rozvoje kompetencí i osvojování postojů a hodnot. Bude prohloubena vzájemná provázanost mezi cíli, obsahem vzdělávání a kompetencemi, důraz bude kladen na získání klíčových kompetencí."

Úkoly základní školy

V oblasti vlastní práce základních škol je kladen důraz na zlepšení kvality práce zejména 2. stupně, přičemž jsou oba stupně charakterizované s odlišným cílem. První stupeň základního vzdělávání uvádí jako hlavní cíl "získávání základních návyků a dovedností pro školní i mimoškolní práci, vytváření motivace k učení, osvojování základní gramotnosti jako nástroje dalšího úspěšného vzdělávání, postupné utváření uceleného náhledu žáka na svět (jeho postojů, hodnotových orientací a zájmů)."Cílem druhého stupně základního vzdělávání "je především poskytnout žákům co nejkvalitnější základ všeobecného vzdělání (vybavit je jasnými vztahy k základním lidským hodnotám a takovými všeobecnými vědomostmi a praktickými dovednostmi, které jim dovolí pokračovat v dalším stále specializovanějším vzdělávání)."

Dále Bílá kniha zdůrazňuje škodlivost selekce, a to zejména v rozdělování žáků již v hlavním proudu základního vzdělávání. Směřuje k omezování selekce (například postupným rušením šestiletých a osmiletých gymnázií)a změně práce se žáky s SVP, aby byl zabezpečen rovný přístup ke vzdělávání pro všechny děti.

Integrace tehdejšíma očima

"Stěžejní tendence v oblasti speciálního školství se prioritně týkají odstraňování segregovaného vzdělávání dětí se speciálními potřebami a jejich integrace do běžného vzdělávacího proudu se zachováním alternativní volby vzdělávací cesty těchto dětí. Integrace nemůže být masovou záležitostí, ale tam, kde si to rodiče přejí a škola dokáže zajistit podmínky a splnit kritéria, bude tento trend podporován. Předměty, které dítě zvládá (např. výchovy nebo praktické činnosti), se učí v rámci třídního kolektivu, ostatní individuálně nebo v malé skupině za pomoci speciálního pedagoga. Zvláštní školy budou citlivě transformovány na základní školy se speciálními vzdělávacími programy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kde budou i nadále vzdělávány děti s mentálním postižením a děti, které i z jiných důvodů nemohou uspět v běžné základní škole..."

("Selekci dětí považují sociologové za sociálně nespravedlivou, poněvadž se v ní více než skutečné intelektuální schopnosti odrážejí zvýhodnění daná vzdělanostní, ekonomickou a sociální pozicí rodiny, z níž děti pocházejí." )

Vliv státu

Na mnoha místech zmiňuje Bílá kniha vliv státu a řízení škol, např.: "Úlohou státu je především definovat pravidla hry (stanovit strategické cíle a celkový směr vývoje, vymezit kompetence jednotlivých účastníků), vytvářet odpovídající podmínky (především v oblasti ekonomické a v činnosti podpůrných systémů), založit hlavní mechanizmy nepřímého řízení (kurikulární politiky, evaluace, financování, podpory práce školy a učitele) a vyvíjet stálý tlak na dosažení společných cílů (s využitím nepřímých nástrojů jako je inovační financování či kariérový a platový systém). Úlohou centra bude především stanovit strategické cíle a hlavní principy, definovat pravidla hry, vytvářet odpovídající podmínky, založit hlavní mechanismy nepřímého řízení, monitorovat procesy, vybudovat komplexní systém evaluace na všech úrovních tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň vzdělávání. Důležitým pomocníkem a korektivem záměrů MŠMT bude ústřední orgán jmenovaný vládou - Národní rada pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů."

Námětů, cílů a nástrojů (mnohdy se v dokumentu zaměňují nebo prolínají) je v Bílé knize mnoho a zahrnují téměř celé spektrum vzdělávací problematiky. To, co je z hlediska dnešní doby velmi důležité, je digitalizace vzdělávání, která je v dokumentu sice nastíněna, ale nejsou uvedeny konkrétní cíle a kroky k realizaci.

Současné velké revize RVP zpracovávají ve svých "Hlavních směrech" správně a systematicky cíle vzdělávání, potřeby současné i budoucí (předvídatelné) doby, zabezpečují soulad se školským zákonem a stanovují hlavní principy realizace upravovaného RVP (viz https://velke-revize-zv.rvp.cz/).

Strategie 2030+

Základním východiskem změn je "Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030". Jde o takovou modernizaci vzdělávání, abychom obstáli v dynamickém a neustále se rozvíjejícím světě 21. století. Strategie má dva hlavní cíle:1. Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život.2. Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů.

V mnohém konkretizuje myšlenky Bílé knihy, které se nepodařilo dříve realizovat, v mnohém pak jde dále a posunuje změnu do budoucnosti. Důležitým momentem je však existence strategického plánování, provázanost jednotlivých aktérů, poměrně velké zapojení nejen akademiků, ale lidí z praxe, zájmových i profesních sdružení a zejména velká provázanost s centrem - zejména ministerstvem školství. Nazval bych to společnou politickou vůlí a snahou o skutečný posun českého vzdělávacího systému vpřed.

Předpokladem je nejen vůle, ale stoupající počet zapálených a přesvědčených lidí, kteří vnímají nejen pozitivní myšlenky Bílé knihy, ale i význam Strategie 2030+, a chtějí se podílet na skutečné, nejen proklamované změně.

Hlavním článkem praktické realizace musí být ředitel školy. Člověk, který chápe nutnost změny, člověk s přehledem, manažerskými schopnostmi, s chutí učit se a předávat myšlenky, zkušenosti a nápady svým učitelům. Nezastupitelnou úlohu pak sehrává zřizovatel a Česká školní inspekce při výběru, motivaci a hodnocení ředitelů škol.

Partnerství 2030+

Nástrojem a prostředkem k realizaci cílů Strategie 2030+ a současné práci na revizi RVP je Partnerství 2030+, které propojuje všechny organizace a sdružení participující na změnách v českém školství. Hlavní činnost zajišťují dvě pracovní skupiny: střední článek řízení škol a wellbeing.

Střední článek má v první řadě pomoci samotným ředitelům škol v tzv. odbřemenění, tzn. zbavit je starosti o záležitosti materiálního charakteru (opravy budov, zajišťování prověrek bezpečnosti apod.), pomoct s administrativními agendami (správní řízení, ekonomika, projekty) a významně posílit jejich činnost zejména v oblasti pedagogického leadershipu.
Wellbeing, který již v zahraničí funguje řadu let, řeší pohodu a efektivní práci škol od ředitelů počínaje až po žáka a jeho rodiče. Nejdůležitější úlohu v realizaci wellbeingu hraje učitel, od jehož práce se odvíjí efektivní výsledky a výstupy učení, zdraví a radost žáků z práce ve škole (oblasti wellbeingu jsou fyzická, kognitivní, sociální, emoční a duchovní).

Příprava velké revize RVP

Od podzimu 2021 do února 2022 probíhaly konference a webináře k velkým revizím RVP. Ministerstvem školství je od loňského roku jmenován expertní panel RVP, jehož hlavním posláním je vytvořit "Hlavní směry velké revize RVP" a koordinovat, sjednocovat a diskutovat práci jednotlivých pracovních skupin. Hlavní směry budou zveřejněny v průběhu března a následně se začne zpracovávat vlastní obsah RVP ZV.
Důležité je, aby všichni ředitelé škol pochopili důležitost změny kurikula, byli přesvědčeni o nutnosti modernizace vzdělávání včetně změny stylu práce svých učitelů, sami se vzdělávali a aktivně se do celého procesu zapojili (prostřednictvím konferencí, webinářů, členství v asociacích apod.).

Neoddělitelnou součástí úprav kurikula je tzv. malá revize, která po mnoha letech konečně zohlednila v RVP potřebu digitalizace vzdělávání a kterou již nebylo možné odkládat. Proto se poměrně rozsáhlá úprava a začlenění informatiky do učebního plánu realizovala dříve než současné velké revize.
Informatika a informatické myšlení se prolíná celým vzdělávacím procesem.
Pro objasnění nutnosti začlenění digitálního vzdělávání a pochopení, co všechno zahrnuje digitální gramotnost: 
www.spomocnik.cz 

Co dál?

Závěrem si dovolím zhodnotit přínos Bílé knihy pro současný rozvoj naší vzdělávací soustavy. Zmiňoval jsem především základní vzdělávání, protože v omezeném prostoru nelze zahrnou všechny součásti našeho vzdělávacího systému a celý obsah dokumentu.
Bílá kniha, přestože nebyla v řadě svých myšlenek naplněna, přinesla českému učiteli a řediteli mnoho cenného. Předpověděla mnohé změny a potřeby vzdělávání, které se dnes za příznivějších politických i finančních podmínek daří prosazovat a realizovat. Připravovaná velká revize RVP je toho dokladem.

Důležitým předpokladem úspěchu současných změn v našem školství jsou nejen výborně připravené dokumenty, ale především pochopení potřeby modernizace celého vzdělávacího systému a tvůrčí zapojení všech aktérů.

Držím nám všem palce, aby se pokrokové myšlenky Bílé knihy i dnešní Strategie 2030+ podařilo skutečně uvést do praktického života českých škol.

_____________________________________________________________________________________

UN listopad 2021
JSOU PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY PŘEŽITEK MINULOSTI, NEBO JSOU PRO UČITELE DŮLEŽITÉ?

I když v současné době školy často řeší problematiku ochrany před Covidem 19, přesto je třeba se zase znovu více soustředit na kvalitu pedagogického procesu. Ne nadarmo se říká, jaký je ředitel, taková je škola. Vím, že záběr činností ředitele školy je až neuvěřitelně široký a nedá se srovnat s žádnou jinou manažerskou profesí ve firmách nebo velkých společnostech či organizacích.

Jedna věc by však pro každého ředitele měla být prioritní. Přemýšlet a realizovat svou práci tak, aby úroveň a kvalita pedagogického sboru neustále stoupala. Nelze v tomto článku zmínit všechny aspekty výše uvedené priority (personální, materiální, organizační apod.). Můj pohled se proto zaměří jen a jen na podstatné jevy související s kvalitou vyučování. Tím myslím zejména to, že učitel dokáže svým přístupem a odborností své žáky nejen zaujmout, ale občas se s nimi i zasmát, diskutovat a zároveň dosáhnout toho, že očekávané výstupy ve smyslu znalostí a kompetencí jsou na velmi dobré úrovni.

Každá škola má nastaven nějaký systém práce a jednou z povinností ředitele školy je kontrolní činnost. Je jenom na něm, jak dokáže oblast kvality vlastní výuky ovlivnit. V první řadě musí dokonale znát své pedagogy. To znamená, jaký mají vztah k žákům, jakými metodami a formami pracují, jak své žáky hodnotí. Osvícený ředitel proto pozoruje, chodí pravidelně na hospitace, zúčastňuje se s učiteli akcí třídních i školních. A na základě těchto poznatků řídí pedagogický proces. Pokud má k ruce výborného zástupce, je cílení na růst úrovně výuky ještě dokonalejší.

Jednou z diskutovaných záležitostí celého vyučovacího procesu je příprava na vyučování za strany učitele a její forma. Každý pedagog si své hodiny musí dokonale promyslet a sestavit. Méně zkušený pedagog začíná s písemnými přípravami a je veden některým ze zkušenějších kolegů nebo kolegyň.

Znám učitele, kteří krátce po zapracování tento systém opustí a spadnou do rutiny nebo využívají jednou napsané přípravy, drží se učebnic, prezentací či pracovních sešitů. Je takové vyučování pro žáky zajímavé? Jsem přesvědčen, že nikoli. A zde je právě nezastupitelná úloha ředitele školy, aby tohle věděl a směroval pedagoga ne k rutině, ale k tvůrčí výuce směřované nejen ke znalostem, ale k prožitku a kompetencím.

I zkušení učitelé po 20 letech praxe si tvoří strukturu hodiny s odkazy, materiály a poznámkami. Využívají v dnešní době internet, vida na YouTube, vlastní tvorbu žáků apod. Mají totiž svou aktuální přípravu, často ve spolupráci se samotnými žáky, kteří se ve světě informací pohybují poměrně jistě, ale potřebují vést a směrovat. Tím chci říct, že příprava učitele neztratila nic ze svého významu.

Vrátím se znovu k řediteli školy. Ano, je to on, kdo udává směr školy, určuje její strategii a vize. A je to také on, kdo ovlivňuje kvalitu výuky na celé škole. Nejen výběrem učitelů, ale i jejich vedením, vzděláváním, motivací, kontrolou jejich práce a samozřejmě i hodnocením. Hospitace ve vyučovacích hodinách a následné rozbory hodin (pohospitační rozhovory) jsou pro pedagogický proces ve škole nenahraditelné. Souběžně s tím pak i vzájemné kolegiální hospitace učitelů mezi sebou a týmové hodnocení úrovně celého pedagogického procesu ve škole.

A na těchto společných setkáních (nejen pedagogických radách) se opět může diskutovat o tom, co se osvědčilo v přípravách na hodinu, které materiály nebo odkazy žáky zaujaly, k čemu se rozvinula diskuse. Zhodnotit, co se podařilo, co by šlo příště lépe a efektivněji. A právě ředitel pak individuálně určí učitelům, u nichž jsou výsledky průběhu hodin průměrné nebo slabší, povinnost připravovat si hodiny písemně s tím, že kdykoli si může přípravu vyžádat. Ostatně, každý učitel má ve svých povinnostech se řádně na vyučování připravovat a tento čas je součástí jeho pracovní doby, která činí jako u jiných zaměstnanců 40 hodin týdně.

Celou problematiku příprav na vyučování vnímám jako automatickou povinnost pedagogického pracovníka. U začínajícího a méně zkušeného učitele má vedení školy určitě trvat na podrobném písemném zpracování. Zkušeným a zodpovědným učitelům stačí promyšlená osnova, odkazy, materiály a jejich odborná schopnost zaujmout.

A právě poslední zmiňovaná schopnost je základem úspěšného a oblíbeného učitele. Takový kantor dokáže už příchodem do třídy vzbudit zvídavost žáků a nepotřebuje, aby žáci neustále něco psali a doplňovali. Učebnice vnímá jako doplněk a podporu své výuky nebo materiál pro případnou práci žáků doma.

Přeji všem učitelům, aby se školy kvůli covidu neuzavíraly a aby se žáci i učitelé ve škole cítili radostně a chodili do ní rádi. 

____________________________________________________________________________________

Rozhovorhttps://www.pedagogicke.info/2020/10/reditele-za-pandemie-rozhodovani-pod.html 

_____________________________________________________________________________________

UN květen 2021

NESMYSLNÝ NÁPAD S PRODLOUŽENÍM ŠKOLNÍHO ROKU

Během letošního školního roku se vedení škol, učitelé i rodiče sžívali s distanční výukou. Někde to šlo skvěle, jinde o něco hůře. Ředitelé škol v drtivé většině zodpovědně přistoupili k nové situaci a problematický způsob výuky ve svých školách přivedli téměř k dokonalosti. Cílová páska s otevřením škol 17. 5. 20121 je před námi.

Bohužel, v médiích i ve vystoupeních některých politiků se objevil názor, že by se mohl školní rok o měsíc prodloužit. MFD a Seznam dokonce uvádějí, že má o prodloužení zájem až 1/3 rodičů. Jedná se skutečně o nesmyslný návrh a je mi líto těch, kteří jej podporují. Proč? Pokusím se shrnout názory ředitelů a pedagogů ze škol:

  • Ředitelé a učitelé jsou po téměř roční dálkové výuce psychicky vyčerpaní, potřebují odpočinek a klid. Jejich dovolená by se zkrátila o několik týdnů, byl by porušen zákoník práce a další zákony.
  • Mnoho škol organizuje dle doporučení a s podporou ministerstva školství letní kempy pro žáky, kteří to potřebují a jejichž rodiče o to stojí.
  • Samy školy organizují cíleně příměstské tábory či doučování na základě zájmu rodičů a svých prostorových a kapacitních možností.
  • Velké množství dětí odjíždí v červenci na tábory. Zrušením prázdnin by byli provozovatelé základen znovu poškozeni.
  • Část rodičů i s dětmi odjíždí na dovolené v Česku i zahraničí.
  • V mnoha školách jsou naplánovány na červenec opravy a rekonstrukce.

Argumentů proti nesmyslnosti nápadu s prodloužením školního roku bych našel mnohem více. Chci jako dlouholetý bývalý ředitel vesnické školy vyjádřit údiv nad tím, jaký chaos je schopna současná garnitura ve školách ještě způsobit. Smekám před všemi pedagogy, jak se vypořádali s touhle těžkou dobou a věřím, že rozum zvítězí nad okamžitými a nesouvislými nápady některých lidí.

_______________________________________________________________________________________

Je nutné pololetní vysvědčení?

"Vysvědčení je úřední listina, potvrzující nějakou významnou skutečnost.
Jeho historie na našem území sahá do roku 1774, kdy byl zaveden Všeobecný školní řád císařovnou Marií Terezií. Kvůli povinné školní docházce bylo také potřeba zavést systém hodnocení prospěchu žáků. Vysvědčení se nevydávalo ve formě, jakou známe dnes. Udělovalo se až na konci povinné školní docházky (ve 14 letech)."
Tolik citace z cs.wikipedia.org.

Koncem 19. století žáci dostávali vysvědčení dokonce 4x ročně. Tahle praxe však neměla dlouhého trvání. V průběhu posledních dvou století vydávaly školy několik typů vysvědčení dle délky docházky (propouštěcí, na odchodnou a frekventační), dávaly se i školní zprávy (obvykle ve 2. a 4. čtvrtletí), ale pololetní vysvědčení jako průběžný doklad o vzdělávání žáků se ustálilo až po 2. světové válce. Současný pětistupňový rozsah hodnocení na vysvědčení byl zaveden v roce 1905, nicméně postupem času a zrychlováním doby tento způsob hodnocení ztrácí na svém významu.

Český stát a školy tradici vysvědčení starou téměř 250 let nechtějí příliš měnit. Mění se však doba. Současný trend moderního vzdělávání, prudký rozvoj techniky, množství informací a mnoho dalších indicií vede řadu škol a iniciativ ve vzdělávání ke zkušenostem i přesvědčení, že je nutné zastaralý systém "klasifikace" změnit. Zejména současná doba v souvislosti s distanční formou vzdělávání ukazuje nutnost rychlé změny ve způsobu hodnocení.

Nelze měnit vše najednou. Skvělé zkušenosti mnohých škol - zejména základních - ukazují kvalitativní posun učitelů, kteří ve stále větší míře využívají formativní hodnocení. To ukazuje žákům i jejich rodičům kvalitativní posun žáka ve vzdělávání, pokroky i nedostatky, které dítě v učivu má. Posiluje vnitřní motivaci a vede k vnitřnímu přesvědčení "chci se něco naučit". Formativní hodnocení není bičem, stává se moderním způsobem hodnocení žáka v současné škole.

Proto je třeba někde začít. Dnes se nabízí výborná příležitost a možnost. Zrušit tištěné pololetní vysvědčení a zachovat pouze hodnocení pokroku žáka s vytčením dalších cílů vedoucích k opravě některých jeho nedostatků.

Ve školském zákoně i prováděcích předpisech je zakotveno vydávání vysvědčení (výpisu) za 1. pololetí školního roku. V souvislosti se změnami, které nastaly v loňském i letošním školním roce, by žákům, rodičům i učitelům prospělo systémové zrušení tiskové verze vysvědčení za 1. pololetí školního roku v budoucích letech. Hodnocení žáků by nadále zůstalo, nicméně by se realizovalo formou, kterou nastavuje i letošní "Doporučení pro školy k hodnocení za 1. pololetí" z pera MŠMT:

"Škola však vždy sdělí 28. ledna 2021 obsah vysvědčení nebo výpisu z vysvědčení žákovi a zákonným zástupcům (například formou zpřístupnění ve školním informačním systému, nebo prostým sdělením výsledků vzdělávání v jednotlivých předmětech."

Takové "hodnocení by mělo vycházet jednak ze zjištěné míry dosažení školních výstupů, ale mělo by být přihlíženo i k dalším skutečnostem ovlivňujícím výsledky vzdělávání, kterých žák v hodnoceném období dosáhl. Takovými skutečnostmi jsou např.:

• účast na distanční výuce;
• aktivita při distanční výuce (aktivní zapojení se do učení v synchronní i asynchronní
distanční výuce);
• osvojení si nové dovednosti komunikovat v prostředí platforem s učiteli i spolužáky;
• řešení problémů spojených s distanční výukou, tvořivost, adaptabilita apod.;
• schopnost organizovat si čas a učení v podmínkách, v nichž žák výrazně přebírá
odpovědnost za svou práci;
• to, jak si žák vytvořil prostředí pro učení doma;
• to, jak si v digitálním zařízení vytvořil osobní učební prostředí;
• to, jak si osvojil nové digitální kompetence související s distanční výukou
synchronní i asynchronní formou;
• to, jak při distančním vzdělávání podporuje spolužáky
• to, jak plnil zadané úkoly (včasnost, kvalita, ale i tvořivost apod.);
• to, zda a jak plnil další doplňkové úkoly;
• to, zda si žák pamatuje znalosti nabyté při prezenční výuce a dříve osvojené
znalosti a dovednosti dokáže při dalším procesu učení používat;
• osobní portfolio žáka (v listinné či digitální podobě)."

Znamenalo by to, samozřejmě, určitý zásah do zákonů - zejména zák. 561/2004 Sb (školský zákon) a prováděcích vyhlášek:
Např.: školský zákon v § 41, odst. 5, 6; § 49, odst. 4; § 51, odst. 1 nebo vyhláška 48/2005 Sb. v § 16.Pro potřeby přijímacího řízení by zůstalo zachováno pololetní vysvědčení pouze pro žáky odcházející na víceletá gymnázia a žáky 9. ročníků.

Jaké výhody by toto řešení přineslo? Výhod je určitě mnoho, napadají mne čtyři základní:
1. odbourání zbytečné administrativy (dnes již většinou s výpisem vysvědčení),
2. šetření papíru,
3. důraz na formativní hodnocení žáků,
4. zlepšení klimatu ve školách.

Změna by přinesla, samozřejmě, i odpor zastánců tradice, a to zejména v myšlení části učitelů i ředitelů škol, kteří trvají na staletých schématech. A část rodičů, pro něž je číselná známka signálem o znalostech jejich potomka. Známka, která neříká, co žák ovládá, co ho baví, v čem by se rád rozvíjel. Pro některé tak postupné rušení známkování bude znamenat horší orientaci v úrovni výsledků vzdělávání dítěte.

Závěrem chci napsat své pocity z jarní doby 2020, kdy byly školy poprvé dlouhodobě uzavřeny, i z doby současné, kdy byl čas se již lépe připravit. Mnoho ředitelů vlastně mělo dlouhodobě nastartován moderní způsob vzdělávání i prostřednictvím digitálních technologií, aniž tušili, co přijde. Tyhle školy a jejich učitelé jsou mistry a dokáží i přes velké množství nepředvídaných situací dostát svému poslání. Na druhé straně jsou, bohužel, i školy, v nichž to "nějak" dělají a je jim jedno, že vlastně rodiče musejí za ně suplovat a řeší se tak pouze množství úkolů zasílaných nejčastěji prostřednictvím e-mailů (někdy i hromadných).

Jsem hluboce přesvědčen, že změna v hodnocení žáků a zrušení alespoň pololetního vysvědčení by pozitivnímu posunu v myšlení škol i rodin hodně pomohly.

Doba není jednoduchá. Víra v lepší zítřek je i vírou v návrat prezenčního vzdělávání ve školách. Věřím, že nás těžké chvíle přivedly k poznání, zkušenostem, vlastnímu rozvoji, spolupráci s žáky i rodiči. Tam, kde to fungovalo. A věřím, že to bylo a je na většině škol.
______________________________________________________________________________________

UN prosinec 2020

ŘEDITELÉ ZŮSTALI BEZ PODPORY

Situace v českých školách je stále složitější. Nejen prohlubující se rozdíly mezi jednotlivými školami a žáky, ale i stálé vzdalování se sjednocující koncepci v souvislosti s návratem žáků zpět do školních lavic.

Jsme v Evropě zemí s nejdelší absencí prezenční výuky během probíhající pandemie. Situace je kvůli covidu a jeho zákeřným mutacím neskutečně složitá. Očekávali bychom analytické a strategické kroky ministerstva školství včetně tlaku na vládu, aby se žáci a studenti mohli do škol vrátit co nejdříve.

Legislativní cestou

V Evropských zemích je vše otázkou promyšleného jednání vlád a jejich priorit. Některé státy, například Francie, nepřerušily docházku do škol vůbec. Jiné, například Belgie, ji přerušily jen na velmi krátkou dobu, další státy loni koncem října nebo v průběhu listopadu. Počátkem února letošního roku už byli žáci zpět ve školách v Rakousku, Polsku, v Itálii.

Naše MŠMT neudělalo ve věci návratu našich žáků do škol a přípravě potřebných legislativních kroků od září 2020 téměř nic. Až pod tlakem nevládních politických stran se koncem ledna se začalo zajímat, kdy a za jakých podmínek by se žáci mohli znovu ve školách začít učit.

Probuzení ministerstva se stalo kamenem úrazu. Narychlo se vytvořil harmonogram a zjišťovalo se, zda by se žáci také neměli náhodou testovat (nakonec po dohadech a vymýšlení vlastní cesty se ministerstvo zdravotnictví a školství rozhodly pro odzkoušený rakouský model). To vše opět bez jakékoli strategie, bez potřebných objednávek jednoduchých antigenních testů a jejich včasného dodání. A také bez jakékoli úpravy prováděcích vyhlášek v oblasti školství. Vše se řeší až pod tlakem a na poslední chvíli.

V naší zemi platí zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, který zahrnuje i propuknutí epidemie. v § 64 například řeší opatření, jimž jsou povinny se podrobit fyzické osoby (například izolace, laboratorní vyšetření, karanténní opatření, dezinfekce a zákaz činností, které by mohly vést k dalšímu šíření infekce), § 69 b) zmiňuje uzavření škol a školských zařízení.

Několikeré vyhlášení nouzového stavu u nás vedlo pouze k zákazům, restrikcím a omezením. Ministr školství vždy tvrdil, že se musí držet rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. Ano. To však neznamená, že se za rok trvání pandemie na návrat dětí do škol nemůže nic připravit!

Nešťastné testování

Ministerstvo školství zvolilo nejjednodušší cestu: v jarní vlně to byl pokyn ředitelům škol k zabezpečení dezinfekce, dodržování nošení roušek a nyní, když je doba distanční výuky již neúnosná, pokyn k testování žáků. Je to logický krok k rychlému návratu žáků k prezenční výuce. Zabrání se tak dalšímu nekontrolovanému šíření nákazy a výuka bude probíhat.

Je zde však mnoho ale.

Opět budou ředitelé těmi, kdo bude vše ve školách organizovat, zajišťovat a konat? Bez potřebných zákonných norem? Ministerstvu, zdá se, je jedno, že činnost ředitelů i učitelů bude v případě testování v rozporu s platnými zákony a vyhláškami.

Přestože postupy testování a metodiku zpracovává Ústřední krizový štáb, není tahle činnost ve školách právně nijak ošetřena. Žádný metodický pokyn nemůže nahrazovat zákon, vyhlášku ani nařízení vlády. Pedagogičtí pracovníci nemohou podávat žákům žádné léky, a i když jednoduché "samotesty" nebudou chápány jako zdravotnické prostředky, nemohou je realizovat učitelé. Sporným se jeví i dohled nad samotným testováním. Nikde ve školském zákoně ani v prováděcích vyhláškách se nic takového neřeší. Navíc v případě, když bude žák pozitivní, jde o údaj podléhající ochraně osobních údajů (údaje o zdravotním stavu - dříve se používal termín citlivý údaj).

Nelichotivá vizitka

Každý má právo na zdraví a jeho ochranu. Každý má právo na vzdělání. Tato dvě práva však v dnešní těžké době mohou stát proti sobě. Z prohlášení ministra školství vyplynulo, že vstup do školy bude podmíněn negativním antigenním testem. Pokud jej rodiče žáka nebo student odmítnou, nebudou mít tito žáci do školy přístup. Ministr dodává, že žák nebude mít nárok ani na distanční výuku. Tady už je vysloveně rozpor přímo s Listinou základních práv a svobod i se školským zákonem.

A jsme zpět u ředitelů škol. Jsou (kromě vzepětí poslanců v lednu letošního roku) jediní, kdo dlouhodobě prosazují návrat dětí do škol. Dokázali zajistit všechny požadavky ministerstev zdravotnictví i školství v 1. i 2. vlně pandemie. Očekávali podporu ve smyslu legislativních úprav, aby se mohli plně věnovat pokud možno rychlému návratu žáků a studentů zpět do vzdělávacího procesu.

Teď se ovšem zdá, že budou řešit výhrady rodičů k nošení roušek a jejich odpor vůči testování. Navíc nemají žádnou oporu v zákoně. Jakékoli problémy a spory budou tvrdě dopadat na jejich hlavu. Přitom od léta 2020 až do ledna 2021 je to sedm měsíců, kdy mohly být úpravy provedeny (prováděcí vyhlášky o předškolním, základním a středním vzdělávání). Vyhlášky vydává vláda, byl tedy dostatek času příslušné úpravy zapracovat, aby ředitelé mohli školy otevřít bez strachu, nejasností a neustálých změn v postojích různých státních orgánů.

Příkladů ze zahraničí je mnoho. Ve spolkových zemích se řeší situace v jednotlivých oblastech různě. Modely výuky, střídání žáků ve velkých školách, včasné zkušební testování, nákupy ochranných pomůcek a antigenních "samotestů".

V naší situaci se naskýtá otázka, zda by bylo reálnější a z hlediska zákona čistší provádět testování v rodinách. Tady ovšem každého ředitele školy napadne, zda by mohl všem rodičům věřit, že ho informují pravdivě.

Vlastně je to celé o nastavení naší společnosti. O důvěře, o principech výchovy člověka v rodině i ve škole, o neustálém dohledu, přikazování, určování a nesamostatného myšlení i rozhodování.

Všichni bychom si určitě přáli, aby žáci a studenti mohli do škol co nejdříve. Dnes to, díky zpoždění, nekoncepčnosti a politické hašteřivosti vypadá, že se většina populace do lavic dostane až koncem března nebo během dubna.

A to je nelichotivá vizitka naší vlády včetně ministerstva školství.
_______________________________________________________________________________________

 

Odkazy na další články a rozhovory
_______________________________________________________________________________________
Rozhodování pod tlakem i obavy, zda ředitelé za pandemie dokáží zajistit chod školy
https://www.eduin.cz/tiskove-zpravy/tiskova-zprava-reditele-za-pandemie-rozhodovani-pod-tlakem-i-obavy-zda-dokazou-zajistit-chod-skoly/

Už nebudu učit, protože tu nejsem rád   
https://www.ceskaskola.cz/2016/12/reditel-zakladni-skoly-frantisek-halada.html 

Co je Katedra na internetu?
https://www.ceskaskola.cz/2005/11/frantisek-halada-co-jeto-katedra-na.html

Většina škol je na novou ochranu dat dobře připravena
https://www.skolaprofi.cz/33/lektor-vetsina-skol-je-na-novou-ochranu-dat-dobre-pripravena-uniqueidgOkE4NvrWuPcrNPYrV2y-f53Vf9FWYYO9mbKTrAPMMA/?ns=1594699879

iŽurnál o webech a počítačích
https://radiozurnal.rozhlas.cz/izurnal-o-webech-o-pocitacich-6294036

Má ze základní školy zmizet propadání?
https://ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=7048


_______________________________________________________________________________________

UN říjen 2020
Na co naráží vzdělávání a distanční výuka žáků v jejich domácím prostředí?

Přestože se ředitelé škol brání uzavírání škol, situace se zvýšeným počtem pozitivně testovaných lidí vede k dalším omezením ze strany vlády, a to znamená zásah do provozu všech škol.

Na jaře jsme se všichni velmi rychle naučili metody a formy dálkové výuky, většina škol během letních prázdnin upravila své vzdělávací programy, rozšířila SW i HW vybavení a nastavila jasná pravidla pro učitele i žáky pro případ, že se situace bude opakovat.

Maximální nasazení pedagogů škol však není úplně v souladu s nasazením a zájmem o vzdělávání ze strany žáků v domácím prostředí. Školský zákon nově distanční výuku zahrnul do povinností žáků v případě uzavření škol, nicméně po zkušenostech z jara letošního roku panují obavy, že část dětí
se do distanční výuky buď vůbec, nebo téměř vůbec nezapojí.

Příklad ZŠ Chotěšov v okrese Plzeň-jih i dalších škol (informace od kolegů): 90 % žáků pracovalo distančně na různé úrovni (30 % velmi pravidelně, 30 % průměrně, 30 % podprůměrně) a zbytek nepracoval vůbec, přestože řada škol těmto dětem rozvezla počítače, posílala materiály a úkoly poštou... Zkušenost s žáky, kteří z rodiny nemají nastavena téměř žádná pravidla, je taková, že ve třídě jsou v podstatě nuceni alespoň trochu pracovat, ale v momentě ztráty kontinuity se třídou a školou nemají o jakékoli vzdělávání žádný zájem. A bohužel, ani jejich rodiče. Tím se opět ještě zvyšují sociokulturní rozdíly mezi dětmi.

Začátek letošního školního roku potvrdil nízkou efektivitu distanční výuky právě proto, že velká většina žáků neakceptovala nebo nerespektovala snahy škol o maximální podporu a zapojení do vzdělávání.

Řešení? Pro ředitele školy asi žádné optimální neexistuje. Kontaktování rodičů, výmluvy, sliby. Nadále žák nepracuje. Ano, povinnost distanční výuky v zákoně již je. Ale jak ji vymoci? Vedení škol a učitelé přemýšlejí, jak tento problém řešit.

Problém leží, dle mého názoru, daleko hlouběji. Dnes se totiž střetává důraz na povinnost školní docházky z dob Marie Terezie s potřebou vysoké úrovně vzdělání. Školský zákon v § 2 odstavci 2 pod písmenem a) a b) uvádí, že cílem vzdělávání je "rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života a získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání".

Ale vysoká úroveň vzdělání musí být založena na zájmu o vzdělání, společenské potřebě produkování vysoce kvalifikovaných lidí a podpoře státu.

Povinná školní docházka bazíruje ve své podstatě pouze na "chození do školy" a až druhotným se jeví vlastní kvalita vzdělávání žáků. Zájem o kvalitu ze strany školy však naráží na mnoho bariér. První z nich je snižování nároků na vzdělanost žáků (postup do vyššího ročníku s nedostatečnými znalostmi 2x za školní docházku, nízké pravomoci učitelů vůči neplnění požadavků žáků v oblasti učení i chování, nezájem žáků o vzdělávací proces a často i nízká podpora ze strany rodičů). Dalšími bariérami pak je příliš liberální rodinná výchova, neustálý (a zákonem povinně daný) dohled nad žáky ve škole (takže absence dohledu pak často způsobuje agresi a nedostatečné ovládání chování) a v neposlední řadě fakticky nízké společenské uznání práce učitele.

Často si bereme vzory ze školství severských zemí, ale málokdo zmíní například zodpovědnost žáků a rodičů za zdraví žáka ve škole. Způsobí žák úraz sobě nebo jinému žákovi? Není zde v žádném případě vina škola, neřeší to inspekce (ta byla dokonce ve Finsku zrušena). Vinen je zde žák a rodiče. Dopad takové výchovy na dítě je jednoznačný. Zodpovídá samo za sebe a své chování. A to nejen ve škole, ale i mimo ni a v pozdějším životě. Finské školství je založeno na vzájemné důvěře mezi učiteli, rodiči i samotného státu.

Trochu odbočím. Podívejme se například, jak se u nás chová velká část mladých lidí, kteří získají řidičský průkaz. Najednou je nikdo nehlídá, nestojí jim za zády, nedává neustále pokyny. Cítí se najednou svobodní, nerespektují pak silniční pravidla a způsobují poměrně velké procento dopravních nehod.

Tohle všechno v důsledku souvisí i s efektivitou distanční výuky v českých školách. Pokud samotní rodiče nedají důraz na vysokou úroveň vzdělání svých dětí, pokud razantně nevzroste zájem o učitelské povolání (nejen díky platům ve školství, ale i společenské prestiži a autoritě učitelské práce a důvěře ve vzdělanost českého národa), školy samotné vysoké výsledky v celkové vzdělanosti dosáhnout nemohou.

Bohužel, na tuto situaci doplácejí nejvíce děti. Rozdíly v jejich výchově a nastavených pravidlech v rodině se začínají projevovat již brzy po vstupu do školy. Rodiče, kteří například sami nemají žádné nebo téměř žádné vzdělání, jsou často nezaměstnaní nebo jsou se svou prací nespokojeni, neuznávají, že v dnešní době je vzdělanost člověka důležitým předpokladem jeho úspěchu v životě a že je pro to třeba něco udělat, překonat překážky a dítě motivovat.

Řešení není vůbec jednoduché, protože stále mluvíme o krocích v zájmu dítěte. Jenže ty se mnohdy obrací proti cíli vzdělávání žáka pod nejrůznějšími záminkami. Současná legislativa dává vedení škol jistou možnost, jak takové rodiče a jejich děti při distanční formě výuky udržet alespoň nějakým způsobem ve vzdělávacím procesu.

"Není úlohou rodičů přebírat povinnosti školy a vzdělávat své dítě v domácích podmínkách, rolí rodičů je především podporovat své dítě, aby dostálo své povinnosti vzdělávat se, posilovat jeho vnitřní motivaci k učení a ochotu převzít odpovědnost za své vzdělávání." (Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem, MŠMT, 23. 9. 2020).

Zájmem školy je, aby žáci při dálkové výuce ve vyhrazený čas s učiteli spolupracovali. Drtivá většina škol nastavila velmi rozumná pravidla včetně formativního hodnocení žáků a snaží se udržet alespoň základní standardy ve výuce. Zájmem školy i státu je, aby všichni žáci v době uzavření škol pracovali.

V případě, kdy opakovaně selže snaha učitele kontaktovat žáka a rodiče za účelem plnění školních povinností v oblasti vzdělávání, vyzve ředitel školy písemně zákonné zástupce podle školského zákona (561/2004), § 22, odst. 3, písmeno b) k návštěvě školy. Zde na základě upozornění pro rodiče je proveden zápis s opatřeními pro vzdělávání žáka. Ve výzvě k návštěvě školy, kromě uvedeného zákona, by mělo být i upozornění na porušení zákonů v případě ignorace ze strany zákonných zástupců včetně možnosti trestního stíhání.
Jedná se zde, bohužel, již o restrikci, ale v zájmu vzdělávání žáka a zachování jeho integrity se školou nemá ředitel příliš na výběr. Osobně jsem tuto cestu využil za svou praxi asi 3x. Ve dvou případech žák ve škole pak celkem fungoval, v jednom případě jsme věc dále řešili prostřednictvím OSPO a Policie ČR.

Další možností (kterou školský zákon i metodika umožňují) je určit absentujícím žákům povinnost 2x až 3x týdně docházet na konzultace do školy a udržet tak alespoň základy jejich vzdělávání a nezvětšování rozdílů s ostatními žáky.

Tato řešení se zdají být jednoduchá a poměrně rychlá, nicméně neřeší jádro problému. Tím by mohla být analýza stávajícího stavu a diskuse nad změnou filozofie vzdělávání v ČR, která by mohla být zakotvena v budoucí legislativě:

  • Namísto povinné docházky zavést povinné vzdělávání. Tím by se vyřešilo velké množství problémů, které musejí školy řešit s absencí žáků. Navíc by se učitelé daleko více soustředili na kvalitu vzdělávání včetně toho, že v případě distančního vzdělávání by nikoho nemuseli nutit, nýbrž by vycházeli z dosažené úrovně vzdělání u jednotlivých žáků moderními způsoby hodnocení (například formativním).
  • Školský zákon, rodinné právo v občanském zákoníku a trestní právo postavit na zodpovědnosti každého člověka. Není přece možné, aby škola a stát řešily za každého jednotlivce jeho problémy a nedostatky bez jeho vlastního přičinění.

Změna povinné školní docházky za povinné vzdělávání by byla velkým zásahem do systému školství v ČR. Jsem však přesvědčen, že za několik let by přinesla své pozitivní výsledky pro všechny zúčastněné strany.

_______________________________________________________________________________________

UN listopad 2019
Kdo je odborník na školství?

V posledních několika letech se nejrůznější prováděné změny ve školství, které většinou nemají podporu u pedagogické veřejnosti, zaštiťují často v médiích skloňovaným vyjádřením..."a k tématu se vyjádřil odborník na školství pan XY."

Termínem odborník se označuje osoba, která má velké teoretické i praktické znalosti v nějakém konkrétním oboru. Fakt, že někdo má v daném oboru určitou míru kvalifikace, ještě nemusí znamenat, že je odborníkem. Ani titul nemusí znamenat vysokou odbornost (viz. rozhovor O. Šteffla na radiu Impuls, kde zaznělo, že množství titulů v podstatě vede k degradaci kvality vzdělání).

Do školství a častých nekvalifikovaných změn, které se za posledních 30 let ve vzdělávání udály, skutečně mluví kdekdo.

Mluvčí společnosti EDUin Bohumil Kartous uvádí, že společnost prochází velkými změnami a vzdělávací systém za nimi zaostává. Školství bylo vždy poněkud konzervativní, ale tvrzení, že "konzervuje podobu vzdělávání z konce minulého století" je příliš silné slovo. Je pravdou velká rozdílnost mezi školami v technickém vybavení, přístupu učitelů k výuce i celkovém směřování školy. Skutečně - menšina škol se nedokáže vyrovnat s požadavky na vzdělání ve třetím tisíciletí. Většina však všemi možnými prostředky udržuje krok s dobou a jejich úroveň je velmi dobrá a často i obdivuhodná.

B. Kartous své myšlenky uzavírá: "Společnost svůj veřejný vzdělávací systém nepochybně potřebuje, je to dnes už v podstatě jediná instituce, jejímž prostřednictvím je možné dalším generacím předávat společné hodnoty, kulturu, pocit vzájemnosti (zdroj: https://www.denik.cz/z_domova).

Na druhé straně existuje řada lidí (odborníků na vzdělávání), kteří vyjadřují naprosto odlišné názory a stanoviska. Například podle britského odborníka na vzdělávání a zástupce rektora Buckinghamské univerzity nahradí prý učitele ve školách do deseti let roboti. Mimo jiné tato hypotéza tvrdí, že každý žák se bude rozvíjet pomocí svého vlastního učebního plánu přizpůsobeného vlastním schopnostem.
Přitom naopak některé zahraniční výzkumy ukazují pravý opak: učitelská profese se řadí mezi ty, které jsou nejméně ohroženy digitalizací a nástupem umělé inteligence (zdroj https://www.e15.cz/magazin/ucitele-nahradi-umela-inteligence-deti-budou-ve-skole-travit-vyrazne-mene-casu-rika-britsky-odbornik-1337525 ).

Uvedené příklady jen naznačují množství názorů, teorií, návodů. Doba se zrychluje a české ministerstvo školství už dlouho hledá recept na to, jak dostat státní školství na lepší úroveň.

Bohužel, dost často se jedná o pokus a omyl. Příčinou je i množství ministrů školství, nízká politická vůle skutečně povýšit vzdělávání na prioritu číslo jedna a zvýšit procento HDP na úroveň vyspělých evropských zemí, nízká důvěra v lidi dlouhodobě pracující v první linii systému vzdělávání, množství neziskových organizací, které neodborně zasahují a lobbují v oblasti školství, často zastaralý systém přípravy nových učitelů, obrovská míra byrokracie při řízení škol a mnoho dalších aspektů.

Ano, snahy o posun a zlepšení tady jsou. Znovu se tak dostávám k tomu, kdo by měl do změn systému vzdělávání mluvit a kdo by měl o změnách rozhodovat. Měli by to být skuteční odborníci: lidé, kteří mají velké teoretické i praktické znalosti ze vzdělávání a řízení vzdělávacího procesu, kteří jsou s procesem neustále v úzkém kontaktu a znají do detailu problematiku terénu. Abych byl konkrétní, mohu jmenovat několik osobností, které uvedené parametry naplňují. Kromě výše uvedených jsou to např. Mgr. Miroslav Hřebecký, PhDr. Václav Trojan, Mgr. Pavel Zeman, Mgr. Jaroslav Jirásko, představitelé ČŠI Mgr. Tomáš Zatloukal a PhDr. Ondřej Andrys, PaedDr. Tomáš Bouda, PhDr. Jan Svoboda, Mgr. Jiří Halda, všichni prezidenti a předsedové asociací ve školství, lektoři přednášející problematiku školství pro ředitele škol, ...... Těch lidí, kteří vědí, o co jde, a rozumějí problémům, je skutečně mnoho. Bohužel, tam, kde se rozhoduje o směřování našeho školství, zodpovědní často nenaslouchají.

Odborníkem na vzdělávání nemůže být člověk, který velmi krátce učil nebo neúspěšně vedl nějaké školské zařízení. Nemůže to být pouhý teoretik (třeba i s několika tituly), kterému se líbí prvky zahraničního školství a rozhodne se je prosadit a aplikovat u nás. Bez ověření, bez dodržení zásad teorie změny, bez dostatečných finančních prostředků a bez většinové podpory těch v první linii.

Typickým příkladem takové odbornice je paní Klára Šimáčková - Laurenčíková, která ovlivnila prostřednictvím České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) školství tak, že dopady tohoto nepřipraveného zásahu a nepřipravené změny  s sebou poneseme ještě mnoho let. Domnívám se, že mnoho lidí z terénu od škol až po pedagogicko-psychologické poradny a SPC neví, v čem je ČOSIV odborná a jaké má kompetence, aby takovou měrou negativně zasahovala do českého speciálního školství.

Podívejme se ale např. na tvrzení paní Laurenčíkové: "Každé dítě má právo zažít úspěch, nemůžeme je někde zmrazit a čekat na učitele, kteří budou všechno umět, děti jsou na školách teď." V jejím výroku zveřejněném na stránkách ČOSIV je pravdivá pouze první věta souvětí. Ano, každé dítě má právo zažít úspěch. Co znamená pro dítě ve škole úspěch? Umět číst, psát, být účastníkem zajímavé výuky, hrát si, být s kamarády, smát se a být celkově šťastné.

A jak vypadá po několika letech dítě s LMP v základní škole? Učí se s asistentem pedagoga v běžné třídě podle tzv. minimálních výstupů. Žák je například ve 4. třídě, ale učí se de facto učivo 2. třídy, téměř nečte, se spolužáky se nekamarádí, protože oni i přes snahu třídní učitelky mají jiné zájmy a diametrálně jinou zábavu, do společných her dětí se nezapojuje, protože jim nerozumí. O přestávkách buď sedí v lavici, nebo stojí na chodbě. Neumí se svými vrstevníky komunikovat, i když spolužáky do vzájemné interakce učitelka spolužáky motivuje. Asistentka se s žákem učí úplně něco jiného, než ostatní žáci ve třídě. Dítě se trochu zapojí při výtvarné a hudební výchově. Jinak ne. Je toto dítě šťastné a zažívá úspěch? Odpovězme si každý sám.

Postižné dítě - a to zejména s LMP - potřebuje odbornou péči. Tu mu dříve - před raketově vlivným vstupem paní Laurenčíkové do oblasti vzdělávání - zajišťovali speciální pedagogové ve speciálních školách. Dnes tomu tak není. Odbornou péči těmto žákům zajišťují na základních školách asistenti pedagoga se 120 hodinovým kurzem. Když se zeptáte na pedagogických fakultách, kde že jsou speciální pedagogové pro práci s těmito dětmi? Prostě nejsou. A často obory se speciální pedagogikou ani nejsou otevřené (např. PF Plzeň). Kde je tedy ona proklamovaná odbornost?

Dalšími členkami ČOSIV jePhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D. - speciální pedagog - teoretik a vysokoškolský pedagog, který se bez dlouhodobých zkušeností v první linii zasazuje o razantní změny speciálního školství, Mgr. Lucie Macků, která pracovala i v Agentuře pro sociální začleňování na pozici expertky pro vzdělávání a absolvovala mnoho stáží v zahraničí.

A mohl bych pokračovat. Tito lidé a další dokázali ovlivnit zejména bývalou ministryni školství Kateřinu Valachovou k nepřipravené bleskové změně českého školství s nedozírnými dopady a následky.

Zdůrazňuji, že nejsem proti inkluzi. Jsem proti nepřipravené, neověřené změně, která poškodila naše školství do té míry, že způsobuje i nižší zájem o práci učitele a dokonce odchody řady vynikajících učitelů a specialistů - skutečných odborníků, kterým ti výše uvedení odmítli naslouchat (viz můj článek v předloňském čísle UN).

  • legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a fungující postupně zrušit,
  • zrušit přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro lehké mentální postižení.

Právem každého člověka v demokratické společnosti je právo volby. Například rodiče si mohou zvolit, do které školy umístí své dítě. Zásluhou inkluze však toto právo volby je upřeno těm, kteří mají dítě s LMP a chtěli by své dítě umístit do speciální školy, protože vědí a cítí, kde bude jejich dítě šťastnější a úspěšnější. Bohužel, dnes je mnoho speciálních škol zrušeno nebo těsně před zánikem, takže nezbývá nic jiného, než umístit je do běžné školy s asistentem pedagoga (který je bez speciálního vzdělání) nebo denně své dítě vozit desítky kilometrů do zatím přeživších speciálních škol.

Dalším příkladem systémové neodbornosti je novela zákona o pedagogických pracovnících, kde se ministerstvo rozhodlo vyřešit nedostatek učitelů tím, že sníží nároky na jejich přípravu, aby mohli učit i "odborníci z praxe". Ten kdo učit chtěl, už dávno učí a nutné pedagogické minimum si dostudoval. Zmíněným návrhem vyřešit nedostatek kantorů se situace jenom zhorší.

Jestliže si ministerští úředníci a "odborníci na vzdělávání" nenechali před lety poradit od asociací ve školství, skutečných kapacit a praktiků ohledně kvality školství, řešíme dnes obrovský problém při vzdělávání učitelů a těch, kteří skutečně jdou do škol, problém práv učitelů a jejich ochrany před ataky nejrůznějších jednotlivců i skupin při jejich práci, problém zveličování a mediální masáž o zvyšování platů učitelů, problém nedůvěry všech možných nadřízených složek k práci učitelů a ředitelů škol, problém s technickým zázemím a technickým personálem škol.

Ano, líbí se nám severské školství, jsou kladné příklady v Německu, Švýcarsku, Francii, USA,.... Jsme svébytný národ s bohatou kulturní historií. Musíme čerpat zkušenosti jednak z naší historie a kladných prvků vzdělávání, jednak z pozitivních výsledků vzdělávacích systémů v zahraničí. Musí to ale být systém. Nelze lepit nesourodé materiály a výsledky k sobě, nelze naslouchat výkřikům a momentálním líbivým nápadům.

Mohli bychom pokračovat problematikou RVP a školních vzdělávacích programů, problematikou zřizovatelů škol atd. To vše v tomto omezeném prostoru nelze.
Můžeme však učinit obecné závěry a stanovit jakási pravidla nebo podmínky, za nichž by opravdoví odborníci zastoupení rovnoměrně praxí a teorií mohli vytvořit základ systému, z něhož by vycházelo postupné řešení jednotlivých stěžejních problémů.

Je nutné pracovat dlouhodobě a koncepčně. Je nutné konečně vytvořit Národní program vzdělávání (zákon 561/2004 Sb., § 3, odst. 1):

"Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") zpracovává Národní program vzdělávání, projednává jej s vybranými odborníky z vědy a praxe, s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji a předkládá jej vládě k projednání. Vláda předkládá Národní program vzdělávání Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu ke schválení. Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů. Národní program vzdělávání ministerstvo zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup."

Většina ředitelů škol, které v posledních desetiletích bolí neuvážené změny a kteří věří v kladné hodnoty a důležitost vzdělávání, se chce pozitivně podílet na růstu českého školství. Sami však musejí cítit důvěru Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, důvěru poslanců Parlamentu ČR a svých zřizovatelů. Je nutné vytvořit předpoklady k tomu, aby se ti nejlepší ředitelé škol a skuteční odborníci stali součástí týmů koncepčních a dlouhodobých strategií a aby každý další ministr tyto nastavené priority a přijatou legislativu neměnil.

Odborníkem zvládajícím několik rolí a člověkem, který přesně ví, co je potřeba ve vzdělávacím procesu konat, je ředitel školy. On zodpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání. Staňme se proto jako ředitelé škol skutečně rovnocennými partnery všem, kteří mají právo rozhodovat a kterým na tom záleží. A náš hlas musí mít takovou váhu a důležitost, aby v budoucnu zamezil neodborným pokusům, chaosu a vlivu samozvaných lobbistických spolků.

Zárukou pozitivního vlivu na dění ve školství jsou skuteční praktici a odborníci sdružení v profesních asociacích (podle typů škol), které zaštiťuje Unie školských asociací ČR - CZESHA. A zde je záruka i odborné spolupráce s lidmi, kteří znají, umějí, dlouhodobě a úspěšně konali v první linii a mají jasné a správné představy o prosperujícím vzdělávacím systému.

_______________________________________________________________________________________

STARŠÍ ČLÁNKY A VYSTOUPENÍ

https://ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=7048 
https://ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=6061 
https://www.ceskaskola.cz/2016/12/reditel-zakladni-skoly-frantisek-halada.html 

Vystoupení na konferencích a seminářích:

  • Veletrh Schola Nova- doprovodný program
    "Rozhodujete se ve škole o změně svého informačního systému aneb
    podrobně o výhodách Školy Online"
  • Microsoft a partneři pro školství - odborné semináře pro základní a střední školy  
Mgr. František Halada, MBA
fhaladahal@gmail.com
+420 603 527 838 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!